Cílová skupina sociálního bydlení bude definována na základě sjednocení množiny osob:

Cílová skupina sociálního bydlení  bude definována na základě sjednocení množiny osob v situaci bez domova podle typologie ETHOS (množina A), a osob, které vynakládají na bydlení více než 4 0% svých příjmů (množina B), a současně nejsou schopny řešit situaci vlastními silami (tzn. bude především aplikován příjmový strop). Tato definice obsahuje všechny osoby z taxativně vymezených skupin (senioři, matky s dětmi,…), které potřebují pomoc.

Sociální bydlení by mělo být poskytováno lidem, kteří se nacházejí v bytové nouzi. Bytovou nouzi je možné vymezit pomocí Evropské typologie bezdomovectví (ETHOS), která rozlišuje osoby, které jsou zcela bez přístřeší nebo jsou bez standardního bydlení (ač mají zajištěnu střechu nad hlavou – sem patří např. lidé v ubytovnách nebo pobytových zařízeních sociálních služeb). Vedle toho lze za osoby v bytové nouzi označit ty, kdo žijí v nevyhovujícím bytě (ať už třeba z důvodu nevyhovujícího technického stavu nebo z důvodu přelidnění) nebo jsou bezprostředně ohroženi jeho ztrátou. Do cílové skupiny by rovněž měli patřit ti, kdo vydávají nepřiměřeně velkou část svých příjmů za bydlení, v důsledku čehož pak nejsou schopni hradit další životní potřeby.

Definice cílové skupiny sociálního nájemního bydlení

Cílová skupina je vymezena prostřednictvím definice bytové nouze. V bytové nouzi se nacházejí osoby, které nemají bydlení, hrozí jim ztráta bydlení či žijí v nevhodném bydlení. Pojmy absence bydlení, hrozba ztráty bydlení a nevyhovující bydlení je třeba dále operacionalizovat prostřednictvím české verze Evropské typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS vytvořené Evropskou federací národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA). Vedle uvedených kategorií tvoří cílovou skupinu dále osoby, které vynakládají na bydlení nepřiměřeně vysokou část svých disponibilních příjmů (více než 40 %). Aby byla osoba součástí cílové skupiny, nemusí být obě situace (bytová nouze i nepřiměřené zatížení náklady na bydlení) naplněny současně. Sociální nájemní bydlení může být poskytnuto osobám, které se nacházejí v jedné z uvedených situací a současně nejsou tuto svoji obtížnou situaci schopny řešit vlastními prostředky, ani pro tuto jejich situaci nejsou vhodným řešením jiné nástroje sociální a bytové politiky (např. nástroje prevence ztráty bydlení v případě osob, jimž hrozí ztráta jejich dosavadního domova).

Ačkoliv cílová skupina sociálního nájemního bydlení nebude vymezena výčtem ohrožených sociálních skupin (jako jsou např. Romové, senioři či matky samoživitelky), musí být monitorovány dopady pravidel přidělování bytů na tyto jednotlivé skupiny.

STANOVISKO

Návrh zákona tuto zásadu naplňuje.