Více info zde ZDE.

Ministryně kritizuje cílovou skupinu zákona jako příliš širokou, nicméně velikost cílové skupiny přesně odpovídá vymezení, které schválila vláda v říjnu 2015 v Koncepci sociálního bydlení. Vedle toho požaduje ministryně, aby sociální bydlení bylo nabízeno pouze osobám, které budou současně povinně čerpat sociální práci.

Ministryně Šlechtová tak docílila, že agendu přebere Státní fond rozvoje bydlení při MMR a návrh jí tak přestal vadit. V návrhu zákona se prakticky nic nemění.

K Iniciativě se postupně přidává na 111 neziskových organizací a vzdělávacích institucí a tisíce lidí formou petice.

Tzv. kompromisní návrh splňuje z 15 bodů dobrého zákona pouze 6. Vedle toho návrh přestupuje 4 ze 6 „red lines“, které Platforma pro sociální bydlení definovala jako nepodkročitelné minimum. Platforma pro sociální bydlení se obává, že by se situace lidí v bytové nouzi by se mohla v případě přijetí zákona zhoršit. Celý návrh ZDE, stanovisko Platformy ZDE.

Prohlašuje poslankyně Hnutí ANO Radka Maxová na semináři o sociálním bydlení v poslanecké sněmovně.

Zástupkyně Odboru bytové politiky MMR uvádí, že MMR má výhrady k financování systému a současně jim chybí hlavní komponent sociálního bydlení, což je sociální práce. Tím se MMR distancuje od celkové koncepce Zákona o sociálním bydlení, který předpokládá poskytnutí bydlení a ne pouze sociální práce.

Signatáři v prohlášení premiérovi připomněli, že Česká republika v současné chvíli selhává ve snižování počtu lidí, kteří se dostávají do bezdomovectví, i otevírání cest zpět do běžného života. A především mu připomíná skutečnost, že se Vláda ve svém programovém prohlášení zavázala, že přijme zákon o sociálním bydlení, kterému se v té době dostatečně nevěnovala. Vyzvala proto vládu, aby na daném řešení začala pracovat. Chtěli, (1) aby řešení nebylo postaveno na ubytovnách, ale pouze na bytech; (2) stanovit, že cílem systému sociálního bydlení je ukončování bezdomovectví, popřípadě ustavit, aby v případě, že se někdo do bezdomovectví dostane, šlo o velmi krátkou epizodu, a tato epizoda se neopakovala; (3) aby stát obcím ukládal povinnost zjišťovat na základě jednotné metodiky na svém území potřebu sociálního bydlení a garantovat kapacitu sociálního bydlení.

Podle Věry Jourové se MMR vzdalo hlavní gesce za přípravu zákona, protože problematice vyloučení z bydlení MPSV rozumí lépe. MMR by tak mělo sloužit jako servisní strana pro expertní návrhy MPSV, kdy bude řídit dotační systémy pro podporu výstavby, rekonstrukce a pořizování sociálního bydlení. Věra Jourová však záhy odchází na post eurokomisařky a na její místo se dostává Karla Šlechtová. MMR později uvede, že předalo MPSV zákon do gesce, protože sociální bydlení je hlavně otázkou sociální práce. Proti tomuto pojetí se silně staví Platforma pro sociální bydlení – samotná sociální práce nedokáže lidem zajistit byt – sociální bydlení je podpora bydlení, to znamená podpora nabídky bytů.

Vznik specifického zákona, který řešil oblast sociálního bydlení, podporují všechny vládní strany, ANO, ČSSD i KDU-ČSL. Shoda panuje i na tom, že klíčovou roli v systému sociálního bydlení by měly hrát obce.

Náměstek ministerstva pro místní rozvoj Miroslav Kalous (ODS) veřejně tvrdí, že lidé jsou na ubytovnách proto, že tam chtějí být. Podle něj je tedy třeba podporovat rekonstrukce a stavby nových ubytoven. Jako jeden z hlavních analytických podkladů pro tvorbu komplexního řešení sociálního bydlení má být použita účelově vytvořená studie, která tvrdí, že ubytovny jsou dobrým dlouhodobým bydlením pro rodiny s dětmi. Studie je založena na rozhovorech se šesti majiteli a provozovateli ubytoven. Studie a později i celá koncepce jsou příkře odmítnuty akademickou a odbornou veřejností, i Evropskou organizací FEANTSA.

MMR v roce 2008 argumentovalo, že nejdříve je třeba dokončit deregulaci nájemného, a až potom bude jasné, zda je sociální bydlení vůbec třeba. Mezi roky 2009 – 2013 vzrostl počet domácností bydlících v nájemních bytech s podílem nákladů na bydlení na příjmech přesahujícím hranici 40 % o 63 tis., tj. o 29,9 % (KPMG, 2011).

Jako důvod pro zrušení ministerstvo uvedlo připravovanou deregulací nájemného a úpravou občansko-právních vztahů, od nichž se očekávala zásadní změna podmínek v oblasti bydlení. Navrhovanou právní regulaci v situaci „ještě částečně deformovaného sociálně-ekonomického prostředí“ ministerstvo nepovažovalo za dostatečně pružnou. MMR tak doporučilo zrušit plnění daného programového cíle vlády, zákona o sociálním bydlení, k čemuž došlo v květnu 2008.

Jedním z programových cílů vlády bylo „Zpřesnit definici a vymezení podpory v oblasti SB a rozšíření finanční podpory obcí v oblasti SB s důrazem na odpovědnost obcí“, návrh zákona měl být pod taktovkou Ministerstva pro místní rozvoj připraven do února 2009. To se ale nestalo.

Podle ombudsmana Koncepce bytové politiky na léta 2005 – 2010, schválená vládou, neřešila adekvátně otázku bydlení sociálně ohrožených částí populace. Ombudsman proto vyjádřil názor, že je potřeba schválit zákon o sociálním bydlení, který by systematicky a zcela jasně v oblasti bytové politiky vymezil postavení státu a obcí, stanovil jejich povinnosti, určil minimální standard bydlení, stanovil nutnost tvorby bytového fondu pro účely SB a vyřešil vazby na související právní předpisy.

„Obce vyloučily z možnosti účasti na privatizaci tři kategorie uživatelů bytů: ty, kteří nemohli doložit nájemní vztah písemnou smlouvou, tzv. „neplatiče“ (zpravidla bez ohledu na výši dluhu) a konečně ty, kteří si nebyli schopni opatřit sumu, řádově desetitisíce korun, na zaplacení první splátky.“ Negativní dopady jsou: „vyloučení z privatizace, změna pronajímatele ze subjektu s možnými sociálními závazky, resp. ohledy (obce), v subjekt ryze soukromý (např. družstvo vlastníků) a velmi podstatný nepřímý dopad - ochromení možnosti obcí poskytovat sociální bydlení.“ (Baršová 2001)