Větší šance na trhu práce
V Olomouci nejsou střední školy pro postižené. Vůbec. Já jsem chtěla jít do Prahy hlavně, abych se osamostatnila. Byt se tu snažím najít osm let.
Nestabilní bytová situace snižuje šance na nalezení stálé práce. Je to začarovaný kruh. Bez práce je těžké nalézt stabilní bydlení. Když člověk musí skoro každý den řešit, kde večer složí hlavu, času a kapacity na hledání takové práce, ve které by si vydělal aspoň na kauci, mu nezbývá. Nejlevnější ubytování je v regionech, kde je málo pracovních příležitostí a dojíždět za špatně placenou prací se nevyplatí. Naopak ve větších městech, kde je nabídka práce větší, je bydlení hůře finančně dostupné. Složitá je situace také například pro lidi se zdravotním postižením, kteří mají specifické potřeby, pokud jde o vybavenost a bezbariérovost bytu.Sociální bydlení by mělo vznikat nejen ve strukturálně znevýhodněných regionech, kde již dnes chudí lidé žijí, ale právě i v oblastech, kde je vyšší poptávka po pracovní síle.
I ve městech s drahým bydlením (typicky v Praze) jsou zapotřebí lidé, kteří budou vykonávat profese, pro které není potřeba střední či vysoké vzdělání (namátkou lze uvést pokladní v supermarketu, pracovníky ostrahy, pekaře nebo vrátné), tedy profese, které jsou špatně placeny a neumožňují platit pro lokalitu obvyklé tržní nájemné.
Konec byznysu s chudobou
Viděl jsem i ubytovny, které vedli narkomani a bydlely tam rodiny s dětma v podmínkách, kdy z toalet vytékala splašková voda a ty děti si v tom hrály.
Desetitisíce rodin a jednotlivců přišly v posledních dvaceti letech z různých důvodů o své původní bydlení. Často šlo o chudší nájemníky v restituovaných domech, či v bytových domech, které obce prodaly soukromníkům namísto toho, aby je nabídly nájemníkům. Někteří ani nikdy neměli možnost standardně bydlet, protože vyrostli v ubytovnách či jiných nevyhovujících podmínkách. Chudí lidé, kteří se zadlužili a ztratili jednou bydlení, měli často problémy nalézt nové bydlení. Brzy se však objevili „podnikatelé s chudobou“, kteří skoupili nepotřebné ubytovny pro dělníky zkrachovalých průmyslových podniků nebo činžovní domy ve špatném stavu a začali je draze pronajímat lidem v nouzi, kteří jsou příjemci dávek na bydlení.
Vytvoření systému sociálního bydlení by vedlo k efektivnějšímu využití veřejných prostředků a k ukončení byznysu s chudobou.
Domov pro děti
Tohle je naše třinácté bydlení během pěti let. Takže domov nemáme.
Šanci na návrat do běžného bydlení má dostat každý. Prioritou by však měly být rodiny s dětmi. Bez ohledu na to, zda rodiče dětí udělali či neudělali nějaké chyby, není možné nechat děti vyrůstat v prostředí ubytoven, přelidněných bytů a vyloučených lokalit. Nejisté a nevyhovující bydlení má řadu významných negativních dopadů na naplňování potřeb dětí. Navíc ztráta bydlení může vést k odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavní péče, což je pro dítě traumatizující. Sociální bydlení může pomoci udržet rodinu pohromadě a v některých případech dokonce navrátit dítě zpátky do rodiny.
Důstojné stáří
Největší ohroženou skupinou jsou senioři, přestože dlouhá desetiletí pracovali. Nízké důchody, stále se zvyšující životní náklady, ovdovění nebo nepozorný podpis špatné smlouvy může seniora snadno dostat na ubytovnu nebo dokonce na ulici.
Téměř všichni senioři chtějí co nejdéle žít v domácím prostředí. Což v současné době často nemohou, protože jejich stávající bydlení není přizpůsobeno jejich zdravotním omezením. Stát by měl budovat sociální bydlení, které bude pro seniory jak finančně dostupné, tak uzpůsobené jejich potřebám.
Duševní i fyzické zdraví dětí i dospělých
Já už jsem bezdomovec šestnáct let. Vlastně prdlajs, dvacetdva. Kvůli mamině. Jak chlastala, tak jsem to nedávala, a v šestnácti jsem zdrhla. (...) Pak jsem padla do rukou pasáků, co mě prodali do Teplic.
Život bez stabilního bydlení vede ke zhoršení fyzického i psychického zdraví. Negativně se na zdraví podepisuje také časté stěhování z ubytovny na ubytovnu nebo jinou formu nevyhovujícího bydlení. Nedostatek prostoru a soukromí i nutnost dělit se s dalšími o sociální zařízení a kuchyňské vybavení, vede ke vzniku konfliktů. Stresující jsou neustálé obavy ze ztráty bydlení nebo z toho, že se nepodaří nalézt nové. Neustálá přítomnost malých dětí, které nemají, kam si jít hrát, protože jejich ubytovna je v průmyslové zóně bez zeleně, to vše způsobuje stres, který se dlouhodobě velmi negativně podepisuje na fyzickém i duševním zdraví.
Lidé, kteří žijí v místech koncentrace sociálních problémů, se často dostávají do kontaktu se sociálně patologickými jevy, jako jsou závislostí na návykových látkách, automatech a podobně. To je zvláště alarmující v případě dětí a dospívajících. Bydlení sociálně vyloučených nezřídka bývá nekvalitní a nevyhovující z hygienického hlediska. Mnohdy se tu vyskytuje vlhkost a plísně, výjimkou nejsou ani štěnice, snáze se zde šíří infekční nemoci. Stabilní bydlení ve standardním bytě prokazatelně napomáhá ke zlepšení fyzického i psychického zdraví.
Úspěch ve vzdělávání
Chudé děti mívají horší výsledky ve škole. Jedním z důvodů je skutečnost, že vyrůstají v nevhodném prostředí. Nestandardní bydlení bývá přelidněné, na malém prostoru zde žije velký počet lidí. Děti většinou nemají vlastní pokoj a pokud ano, bydlí děti různého věku a pohlaví pohromadě. Stísněný prostor a s ním spojený ruch plynoucí z odlišných potřeb různě starých sourozenců není vhodným prostorem k přípravě do školy. Dětem často chybí tak základní věci, jako je stůl, kde by mohly psát domácí úkoly.
Sociální bydlení by mělo v prvé řadě rodinám poskytnout stabilitu a více prostoru pro děti, kde se mohou věnovat přípravě do školy. Stabilizace bydlení také znamená, že rodiče mohou dítěti věnovat více času na společnou přípravu. Vede rovněž ke snížení stresu z nepříznivé a nestabilní životní situace, jež zvlášť silně dopadá právě na děti, jež se pak nejsou schopny soustředit na učení. V nesegregovaném prostředí se také děti častěji setkávají s lidmi, kteří mají vyšší vzdělání a stabilní práci, kteří pro ně mohou být vzory. To vše jsou předpoklady pro zlepšení školních výsledků.
Ekonomické úspory a přínosy
Jak dokázala nedávno vypracovaná cost-benefit analýza, výdaje vynakládané z veřejných rozpočtů na zajištění sociálního bydlení a podpůrnou sociální práci jsou nižší nebo při nejmenším stejné jako náklady na ubytovny.
Vedle přímých úspor, daných nižšími náklady na bydlení a více efektivním využitím sociální práce, jsou tu také sekundární úspory. Lidé v nestabilní formě bydlení častěji využívají ošetření pohotovostní lékařskou službou, jsou hospitalizováni, jsou jim odebírány dětí do nákladné náhradní rodinné nebo ústavní péče. S trestnou činností jsou spojené vysoké náklady na práci bezpečnostních složek a soudů.
Budování sociálního bytového fondu bude mít také významné multiplikační efekty, přinese zakázky stavebním firmám, čímž se podpoří zaměstnanost a spolu s ní koupěschopnost a spotřebu.
Snížení kriminality
Vyloučené lokality mají velmi negativní dopady na veřejné rozpočty státní i městské. Pokud si chceme v České republice poradit s problémem sociálního vyloučení, ale nejen s tím, i se stárnutím populace a s podobnými jevy, tak musí být stát schopen zabezpečit, aby lidé mohli alespoň základně bydlet.
Život v bytové nouzi je často spojen s kriminalitou. Sociálně vyloučení se s větší pravděpodobností dostávají do kontaktu s prostředím, které usnadňuje nebo podporuje páchání trestných činů. Sama nejistá sociální situace a s ní spojená potřeba zajistit si prostředky na přístřeší a další základní potřeby, někdy vede lidi k páchání trestné činnosti. Jsou také častěji svědky, oběťmi (zvláště ženy či hendikepovaní) trestné činnosti.
Lidé bez domova nemívají stálý zdroj příjmu, legální práci kvůli stigmatu většinou nezískají a nezřídka nedostávají ani žádné sociální dávky. To je vede ke shánění alternativních zdrojů příjmu v tzv. šedé ekonomice.
ŠANCE PRO DĚTI ODCHÁZEJÍCÍ Z ÚSTAVŮ
Vyrůstal jsem u Liberce v dětskym domově. Neměl jsem zkušenosti s tím, jak najít vlastní byt, jak někoho oslovit, jak si to všechno zařídit. Spal jsem různě po ubytovnách a u kamarádů.
Mladí dospělí, kteří odcházejí z ústavní péče, často končí na ulici. Nejsou připravení na samostatný život a nemají rodinu, která by je podpořila. Mnohdy se dostanou do konfliktu se zákonem nebo řeší svoji situaci například prostitucí.
Sociální bydlení umožní mladým dospělým, kteří odchází z ústavní péče, osamostatnit se a dá jim šanci na dobrý start do života.
Šance na nový život
Do určité míry už bydlení mám - a budu mít. Práci mám - a budu mít. Já sama pro sebe nepotřebuji nic. Možná ten syn mě táhne k tomu, abych žila normální život.
Pro společnost jako celek je prokazatelně výhodnější, aby každý, kdo se dostal na pomyslné dno, dostal šanci začít nový život. K tomu je třeba stabilní bydlení, jež je předpokladem pro řešení dalších problémů. Stabilní bydlení pro lidi v bytové nouzi v dostatečném rozsahu a potřebné struktuře (pokud jde o územní rozložení a velikost bytů) může zajistit jen přijetí zákona o sociálním bydlení.
Je potřeba, aby vláda a parlament schválili zákon o sociálním bydlení, který zajistí důstojné bydlení všem obyvatelům ČR, kteří si ho nejsou z různých důvodů schopni zajistit vlastními silami.
ZAČLENĚNÍ LIDÍ S POSTIŽENÍM
Mamka umřela. Sháním v Praze byt. Bezbáriérovej. Vůbec se to nedaří.
Získat byt uzpůsobený pro lidi, kteří se pohybují na invalidním vozíku nebo mají jiná zdravotní omezení, mnohdy trvá dlouhé roky, nebo se to nepodaří vůbec. Obce mají nedostatek bytů, a proto vznikají neúměrně dlouhé čekací listiny. Specifikám, které byty musí splňovat, člověk s postižením zásadně podřizuje výběr lokality, kde bude žít. Vznikají tak takzvaná “vozíčkářská ghetta” nebo jsou lidé s postižením okolnostmi nuceni žít v ústavech.
Najít vhodné bydlení pro lidi s postižením na trhu s bydlením je složité. Realitní kanceláře často prezentují byty jako bezbariérové, ale to zpravidla znamená, že je v domě výtah. Chybí nezbytné úpravy bytu, jako jsou dostatečně velké dveře, nízké prahy, nižší kuchyňská linka a podobně. Lidé se zdravotním postižením potřebují k životu pomoc asistenta, který jim nahrazuje jejich fyzické omezení. Příspěvek na péči a invalidní důchod, které dostávají od státu, mnohdy nestačí ani na pokrytí nákladů na osobní asistenci. Byty s plným tržním nájmem jsou tak pro mnohé lidi s postižením nedosažitelné.
Sociální bydlení může lidem s postižením dát možnost žít samostatný, svobodný a plnohodnotný život a začlenit se do společnosti.
PREVENCE ZADLUŽOVÁNÍ
Už jsem začal šestou sezónu. Roli hrála malá sada mých osobních chyb, špatný rozhodnutí, rozvod, ztráta bydlení, ztráta zaměstnání.
Není výjimkou, že chudí lidé paradoxně vydávají za nevyhovující bydlení více, než kolik je běžné pro standardní nájemné bydlení v dané lokalitě. Je tomu tak proto, že jsou z různých důvodů považováni za rizikové nájemníky a málokdo jim je ochoten pronajmout byt. Z toho těží podnikatelé s chudobou, kteří za nevyhovující ubytovny a nekvalitní byty v sociálně vyloučených lokalitách požadují přemrštěné peníze. I když se má za to, že za chudé lidi hradí náklady na bydlení stát prostřednictvím příspěvku nebo doplatku na bydlení, výdaje na bydlení jsou často příčinou dalšího zadlužování. Důvodů existuje řada. Jednak ne všichni dávky pobírají. Dávky zdaleka ne vždy pokryjí náklady na bydlení v plné výši. Chudí lidé nejsou schopni zvládnout nenadálé výdaje (ať už jde o vyúčtování záloh na energie nebo výdaje spojené se stěhováním).
Sociální bydlení přispěje ke stabilizaci domácnosti, umožní jí lépe plánovat výdaje a postupně začít splácet případné dluhy.
