Získat byt uzpůsobený pro lidi, kteří se pohybují na invalidním vozícíku nebo mají jiná zdravotní omezení, mnohdy trvá dlouhé roky, nebo se to nepodaří vůbec. Obce mají nedostatek bytů, a proto vznikají neúměrně dlouhé čekací listiny. Specifikám, které byty musí splňovat, člověk s postižením zásadně podřizuje výběr lokality, kde bude žít. Vznikají tak takzvaná “vozíčkářská ghetta” nebo jsou lidé s postižením okolnostmi nuceni žít v ústavech.
Najít vhodné bydlení pro lidi s postižením na trhu s bydlením je složité. Realitní kanceláře často prezentují byty jako bezbariérové, ale to zpravidla znamená, že je v domě výtah. Chybí nezbytné úpravy bytu, jako jsou dostatečně velké dveře, nízké prahy, nižší kuchyňská linka a podobně. Lidé se zdravotním postižením potřebují k životu pomoc asistenta, který jim nahrazuje jejich fyzické omezení. Příspěvek na péči a invalidní důchod, které dostávají od státu, mnohdy nestačí ani na pokrytí nákladů na osobní asistenci. Byty s plným tržním nájmem jsou tak pro mnohé lidi s postižením nedosažitelné.
Sociální bydlení může lidem s postižením dát možnost žít samostatný, svobodný a plnohodnotný život a začlenit se do společnosti.